Den na talíři s…
Terezií Kovalovou
Jíme abychom byli, nebo jsme abychom jedli? Jídlo je důležitou součástí našich životů. Milujeme rozmanité vůně, tradiční i neznámé suroviny. A také potkáváme spoustu zajímavých osobností, které to mají stejně. I oni jídlo milují každou svojí buňkou. Na chvíli se s námi zastavují na slovíčko a ukazují nám, jak se jejich životní tempo zrcadlí na talířích.
Široké úsměvy, hluboké pohledy a platinově blonďatá hříva s mimořádně energickým nábojem. To zní samo o sobě jako dost fotogenická kombinace. Přidejte k tomu ještě skvělý hlas, talent pro cello a mimořádnou píli a máte před sebou skutečnou ženu. Terezie Kovalová je nadaná česká hudebnice, která už v roli modelky učarovala i nejednomu fotografovi.
Rodačka z Ostravy se rozhodla zasvětit svůj život umění. Vystudovala Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, přidala konzervatoř v Praze a poté rovnou i hudební management na AMU. Jako úspěšná držitelka titulu MgA. se i dnes věnuje studiu, a to v rámci doktorského programu. Její profesní život zcela vyplňuje hudba a modeling.
„Zpěvu jsem se začala věnovat jako malá s babičkou, cello mi vybrala máma. A byla to právě hudba, která mi otevřela dveře k modelingu. Když mě totiž začali čas od času fotit jako hudebníci, všimly si mě modelingové agentury a už to jelo,“ prozradila. „V první řadě jsem ale pořád umělkyně. To je zkrátka životní styl, který pro mě nemá limity.“
Díky svému pozitivnímu přístupu k životu a silnému odhodlání Terezie nezná malých cílů. V současnosti intenzivně pracuje na vydání své první sólové desky a těší se na nové hudební projekty. Slyšet ji můžete například v rámci představení Vivaldianno, Vrány (Holektiv) či Runners (Cirk la Putyka).
Tématem spjatým s dalším číslem MAGPAPERU je tradice. Jak je vnímáte Vy? Potrpíte si na tradice?
Jak nad tím tak přemýšlím, musím přiznat, že vlastně ani moc ne. Celou řadu tradic považuji za zajímavé, ale sama jich v životě moc nedodržuji
Ani žádné tradice spojené s jídlem?
Co se týče jídla, tak mám svou osobní tradici, jednu jedinou, na kterou dost dbám – každý den si chci dát alespoň jedno jídlo společně se svým partnerem.
Dopřáváte si tradiční jídla o svátcích, nebo jste spíše inovátor?
Tradiční u nás doma byly vždycky Vánoce – na štědrovečerní večeři jsme měli vždy klasický řízek s bramborovým salátem. Na pečení cukroví nás popravdě moc neužilo, zato perníčky! Ty jsme s mámou pekly každý rok. Také mě moc baví tradiční novoroční čočka. Táta si to ale vždy dost užíval – pravidelně vyvařoval na rodinné oslavy a dost často také připravoval speciální rolády, do kterých vymýšlel vlastní originální nádivky.
Máte nějaké další speciální rodinné tradice spojené s jídlem?
Kromě voňavých perníčků jsme s mámou vždy dělaly i fantastického kubu. Štědrý den býval ale vlastně vždy plný tradic – po ránu jsme uvařili kakao – pěkně poctivě, z hořkého holandského kakaa, k tomu samozřejmě nemohla chybět vánočka s máslem a dobrým džemem a u toho jsme v pyžamu koukali kolektivně na pohádky. Živě si také pamatuji, jak hrozně mě bavilo tátovi pomáhat se zpracováním kapra – všechno mi důkladně vysvětloval – anatomii ryby i jak s ní pracovat.
Jakou roli mělo jídlo u Vás doma, když jste byla malá? A zanechalo to ve Vás něco?
Doma jsme měli jídlo vždycky rádi, takže jsem si k němu rozhodně odnesla pozitivní vztah. Jako dítě jsem byla tzv. "dobrý papák" – vůbec nic přede mnou nebylo v bezpečí. Když na mě přišel hlad, klidně i uprostřed noci, byla jsem schopná vstát a jít si uvařit. Velmi mě ale inspiroval právě táta, který většinou vařil jen tak, docela bez receptu, a tím ve mě podpořil chuť si s jídlem hrát a sám mě dokonce i učil vařit! Naši mají dodnes doma malý fialový kyblíček, na kterém jsem stála, abych vůbec dosáhla na kuchyňskou linku a mohla se naučit třeba krájet. To všechno se do mě hluboce otisklo a dnes z toho profituje hlavně můj přítel. Ten zase tenhle typ chování, že by se doma nějak pravidelně kuchtilo, nikdy doma pořádně neviděl.
Vzpomenete si na své oblíbené jídlo z dětství?
Mramorová bábovka od mámy. Dlouže tažený vývar od táty. Jestli jsem něčím dodnes posedlá, tak jsou to nudle v jakékoli podobě. Rodiče si ze mě často dělali legraci, že spíše než polévku s nudlemi jím nudle s polévkou.
A kdy jste si bábovku či nudle dopřála naposledy?
Špagety si dávám minimálně jednou týdně. Vývar máme v mrazáku přípravený pořád, takže ten si dám kdykoli mě přepadne chuť. Bábovku jsem naposledy pekla asi před měsícem – samozřejmě pro přítele.
Jakou vůni má Vaše dětství?
Čerstvě natrhané maliny a ostružiny ze zahrady. Křupavé sójové rohlíky v neděli. Vůně hub po návštěvě lesa. Cibulka na másle na halušky.
Spojujete si jídlo se vzpomínkami?
Velmi často. Kolikrát si daleko lépe vzpomenu, co jsem kdy a kde jedla, než co se mi ten den vůbec přihodilo.
Co pro Vás dnes vůbec jídlo znamená?
Jídlo je pro mě naprosto esenciální součástí života. Čím jsem starší, tím víc mě fascinuje, jak extrémně může jídlo a vůbec všechno, co do sebe dáváme, ovlivnit celý náš život a jeho prožívání.
Jak k jídlu přistupujete v osobní i obecné rovině?
Kolegové mě už roky znají jako člověka, které je schopný si na soustředění vézt i smoothie mixér... Pro někoho by to možná mohla být rozmazlenost, pro mě je to spíše o uvědomění, jak moc mě ovlivňuje stav mého zažívání.
Vytváříte si rituály spojené s jídlem?
Přestože jsem si vědoma, že by v jídle a stravování měla panovat určitá pravidelnost, každý můj den je tak jiný, že se rituály ani moc vytvářet nedají. Snažím se jen naslouchat vlastnímu tělu a dodat mu to, na co mám opravdu chuť. Nejím jenom tak, abych zaplnila čas. Je ale pravda, že možná má ranní pitná „kúra“ by se za rituál asi dala považovat – každý den začínám s teplou vodou s citrónem, trochou medu a korejským ženšenem kombe. To je nepřekonatelný starter každého dne.
Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo současnosti? A surovina?
Ramen. Ze surovin jsou to momentálně broskve – vůbec se jich nemůžu nabažit. Dlouhodobě ale také nedám dopustit kimchi.
Jakému jídlu nikdy neodoláte? Máte nějaké to svoje guilty pleasure?
Asi to budou ty moje špagety a pizza. Jinak ale na žádné guilty pleasure moc nehraju – snažím se jíst vyváženě, a to i věci, které by ostatní mohli za to zakázané potěšení považovat. Dbám ale na to, ať si vyberu takovou variantu, která mému tělu neublíží.
Ochutnáváte nová jídla s oblibou, nebo se raději držíte ověřené klasiky?
S průběhem let se to u mě dost mění. Jako dítě jsem byla extrémně vybíravá, ale čím jsem starší, tím víc mě láká zkoušet a objevovat nové chutě.
Co byl na poli gastronomie Váš největší objev?
Seriál Netflixu Chef‘s table. Hodně mě ovlivnil a inspirovalo k daleko větším gastronomickým experimentům. Konkrétně mě například motivoval vyzkoušet lahůdkové droždí a černou sůl.
A existuje nějaké jídlo nebo surovina, kterou byste chtěla ochutnat, ale zatím jste neměla příležitost, nebo třeba odvahu?
Dalo by se říct, že bych chtěla ochutnat spoustu jídel v jejich přirozeném prostředí. Je fakt, že jednotlivé suroviny prostě chutnají odlišně v různých částech světa. Jsem si tak docela jistá, že i to, co by mi tady nechutnalo, by mě mohlo docela bavit v zemi svého původu.
Baví Vás vařit, nebo se raději stravujete venku?
To se mění s každým dnem. Moc ráda vařím, ale zároveň se také ráda nechávám pohostit kvalitním pokrmem.
Od koho jste se naučila vařit?
Největší zásluhu na tom bude mít rozhodně táta, který mě opravdu od raného dětství vaření vystavoval. Nikdy neváhal mě zapojit do procesu, z čehož jsem jako dítě měla vždycky hrozně dobrý pocit – že jsem skutečnou součástí domácnosti a jejího chodu.
Existuje celá řada mýtů o tom, jak se modelky stravují nebo nestravují. Jaká je realita?
Omezení určitě existují, nicméně vzhledem k mé povaze a skutečnosti, že jsem se k modelingu nějak víc dostala až v pozdějším věku, byla mi docela ukradená. Mnohem důležitější je pro mě správný směr stravování, než jen naslouchání nějakým požadavkům zvenku.
Kdy jste naposledy připravila pořádnou hostinu a pro koho byla?
Nevím přesně, jak je to dlouho, ale bylo to pro kolegyni. Zjistila jsem, že nikdy nebyla u mě nikdy doma, a tak jsem se vyšvihla. S Vladivojnou la Chia spolu přitom hrajeme už déle než 15 let!
Jaké bylo menu?
Uvařila jsem dlouze tažený vývar a kuře na estragonu s mascarpone.
Jíte i očima? Jak moc důležité je pro Vás servírování?
Očima, ušima i čichem. Vždycky se bavím, jak na mě koukají lidé v restauracích jako na blázna. Když mi přinesou jídlo, tak na něj totiž vždycky nejdřív dlouze koukám, pak ho očichám a teprve potom můžu začít jíst.
Zvládáte si vždy jídlo naservírovat tak, ať je hezké na pohled, nebo na to v každodenním režimu moc nedbáte?
Doma se snažím o hezké servírování, ale je pravda, že to zkrátka není priorita. Čas je v tomhle neúprosný a někdy to člověk nestihne. Většinou si na to ale docela potrpím.
Jak moc je pro Vás důležitá kultura stolování?
To je dost proměnlivé a také to závisí na tom, kde jím. Doma si dám klidně nohy pod sebe a sním různorodé jídlo jedinou vidličkou. Když už se ale vypravím do kvalitní restaurace, ráda se s respektem pokloním kultuře stolování.
Na čem si při stolování dáváte záležet?
Když pro někoho vařím, mám sklony pořád pobíhat, uklízet a vůbec jsem taková neposedná. Teď se ale učím k tomu přistoupit jinak, takže momentálně si dávám záležet, abych si vždy v klidu sedla, nechala ostatní věci být a najedla se bez zbytečného přerušování.
Máte nějaké speciální nádobí, sklo či příbory, ke kterému máte mimořádně osobní vztah?
Ačkoli žádnou diagnózu nemám, občas mi přijde, že jsem tak trochu asi autista – jsem totiž extrémně fixovaná na své hrnky a příbory. Když jsem se nedávno stěhovala k partnerovi, oblíbená vidlička a hrneček prostě museli jet jako první. Kromě toho mám ale také speciální bílou sadu se zlatým lemováním vhodnou ke slavnostním příležitostem. Dodává jim to punc důležitosti a moc si užívám, když o speciálních příležitostech mohu tohle nádobí vytáhnout a ušpinit.
Pár rychlých otázek
Cukroví, nebo kapr s bramborovým salátem?
Kapra nejím a cukroví taky moc neholduji. Kvalitní bramborový salát je ale jiná!
Beránek, nebo velikonoční nádivka?
Domácí nádivka od táty.
Víno, nebo pivo?
Alkohol vůbec nepiju.
Káva, nebo čaj?
Čaj.
Sladká, nebo slaná snídaně?
V létě spíš slaná, v zimě spíš sladká.
Masitá, vegetariánská, nebo veganská strava?
70 %vegan, 25 %vegetarián a 5 % si nechávám rezervu pro svoji vnitřní potřebu,když tělo poručí, že chce třeba kvalitní vývar.
Japonská, nebo arabská kuchyně?
Japonská.
Jahody, nebo borůvky?
Jahody.