Dialog
Když architektura vede dialog s vírou
Víra představuje často jedinou jistotu v nejistých časech. Je to důvěra v to, že jednou bude líp. V konfesním významu se pak víra propisuje v pojem jistoty Boha a důvěry v záměr, jehož je věřící nástrojem. A architektura? Ta je pak nástrojem věřících, kteří se mu chtějí přiblížit.
Pětice následujících realizací z celého světa odráží odlišné konfesní příslušnosti, přesto je v celek spojena mluvou architektury, jež na příkladu sakrálních staveb odráží víru v lepší budoucnost. Demonstrují snahu uchovat pro další generace to, co je nyní věřícím drahé a vzácné. Prvky konzervace hodnot a tendence k jejich pozvednutí jsou vlastní všem světovým náboženstvím bez rozdílu. I proto si jsou zmíněné projekty užitými výrazovými prostředky a symbolikou tak blízké. Všechny vedou dialog s neuchopitelnou a rozumem neobsáhnutelnou silou, která jejich prostřednictví promlouvá k těm, co chtějí naslouchat.
ARCHSTUDIO
Foto: Weiqi Jin /2017
Tiché zastavení u řeky Luan
Waterside Buddist Shrine
Prostor pro zastavení a kontemplaci v ruchu každodenního života, uzpůsobený zenovému pojetí budhismu. Stavba z čínského Tchang-šanu, s výměrou 169 metrů čtverečních, kryje objem svůj objem v zemním valu, z nějž vystupuje úzkou trhlinou, kterou se napojuje na okolí. Na deltu řeky, lemovanou vysokými stromy, jichž je areál přímou součástí. Nachází se tu pětice navazujících místností, od vstupu přes buddhistickou meditační místnost, čajovnu doplněnou o nádrž s lotosovými květy, bambusovou příčkou oddělené odpočinkové místo až po koupelnu, které společně vytvářejí atmosférou prodchnutý zážitek duchovní cesty za dosáhnutím pokoje. Objekt prezentuje božský temperament přírody v souladu s vnitřním prostorem. V nerušivé atmosféře čelního výhledu, stimulující vnímání, koexistují stromy, voda, Buddha a člověk.
Nejlepší dekorace je žádná dekorace
Mary Help of Christian Church
Nemálo evangelických kongregací v Asii se potýká s úbytkem věřících. Komunita z thajského Ko Samui, druhého největšího kusu souše mimo pevninu, však jde proti tomuto trendu. Roste a sílí. Proto se tu na základech staré liturgie rozhodli vystavět nový svatostánek, Chrám Panny Marie Pomocné. Stavbu, která svým designem, štíhlými křivkami a bělostnou fasádou zrcadlí principiální návrat ke kořenům. Hluboké poselství tu architektura komunikuje jednoduchým a srozumitelným způsobem. Vnitřním prostorem s lehkou formou, která navozuje pocit bezpečí jako v mateřském lůně. Sepětí vnějších oblouků exteriéru připomíná ruce modlících, přesah sloupoví pak roztažená křídla andělů. A působivé prosklení stropů přináší dovnitř paprsky sluneční záře, představující Boží mocnost, která je nad vším, co člověk stvořil.
Foto: Peerapat Wimolrungkarat /2018
Čekání na lepší časy
Summer Stage at Kastav, Crekvina
Mariánský kostelík zmizel z chorvatského Kastavu nejpozději v 17. století. Bylo rozebrán, aby na jeho místě mohl vyrůst větší a důstojnější objekt, barokní jezuitský kostel. Ten ale nikdy stavebně dokončen nebyl. Jeho vývoj se zastavil u fragmentů zdí, lemujících horizont nepřekrytou klenbou nad hlavní lodi a pěti kaplemi. Svatyně po staletí čekala na to, co s ní bude dál. Katolíci v Chorvatsku si sakrálních památek hluboce váží, neničí je. Ale k dostavění prostředky nebyly. Dílo bez účelu by bylo odsouzeno ke smutnému chátrání. Proto mu raději přisoudili nový význam, zakonzervovali jeho stávající podobu a nabídli nové dvoj-funkční využití. Vložený kontrastní box z cortenové oceli vytváří zázemí pro konání kulturních akcí, zatímco vnější úprava starého kostela uchovává portály a prostor zákristie z původního zdiva v naději na příchod lepších časů.
Foto: Miro Martinić
Maják víry ve městě, které neusíná
Saemoonan Church
Foto: Juneyoung Lim /2019
Metropole dynamicky se rozvíjejícího Soulu snad nikdy nespí, hluk tu neutichá a neony nepohasínají. Jak si tady, přímo v centrálním distriktu Jongno-gu, může uchovat svou sílu stavba s vnitřním pokoje a rozjímání? Projekt Lee Eunseoka tu modernizoval protestantský chrám v designu odpovídajícímu velkoměstu, ale přitom tak, že výsledná podoba díla neztrácí svou původní tvář. Neskromně pojaté provedení, s profilem užitné plochy o výměře 4 129 metrů čtverečních, pracuje s abstrakcí a vnitřní symbolikou. Jemně zakřivený profil nedemonstruje autoritu, ale otevřenou náruč. Protažené čelo vstupního portálu evokuje představu do nebe každému otevřených dveří. Hloubka a prostorovost umocněná prosklením vyjadřuje lásku Krista jako světla. A vodní prvek uvnitř je prostor harmonie i místo křtu. Nejvyšší patro Křížové věže pak slouží jako rozhledna, volně přístupná všem.
Místo, kde je často modré nebe
Jojutla Central Gardens
V řeči náhuatl znamená Xoxōuhtlān „Místo, kde je často modré nebe“. Chrámy Aztéků z území dnešního mexického státu Morelos pochopitelně zmizely s příchodem evropských dobyvatel a vlnami kolonistů. A jak se měnil čas, měnila se tu i majoritní víra. Od Jojutly, jak se místo s modrým nebem jmenuje dnes, se tím ale nejspíš přízeň bohů odvrátila. 17. září 2017 tu ničivě udeřilo zemětřesení. Stovky mrtvých lidí a tisíce zničených staveb. Zdevastována byla i veřejná prostranství, včetně kostelů. Obyvatelé se rozhodli, že místo zasažené katastrofou, které pozbylo svou identitu, navrátí původní podobě. Znovu tu vytvoří siluety majestátního chrámu, rozprostírajícího se kolem stromů, jež s neuvěřitelným štěstím či prozřetelností zůstaly stát. A jakému božstvu že je tohle místo předurčeno? Místní si teď s odpovědí dávají pozor. Současný prostor zeleně, Jardines Centrales de Jojutla, se proto rozhodli zasvětit lepším zítřkům.
Foto: Dane Alonso /2019
