Víra
Milí čtenáři,
duben pro mě byl vždy výjimečný měsíc, téměř na jeho samém konci se narodila moje maminka. Věra. Žena, jež mě nosila pod srdcem, přivedla na tento svět, učila mě chodit, mluvit, být dobrým člověkem. Dělila se se mnou o svá poslední sousta, držela mě za ruku, když jsem šla poprvé do školy, objímala a líbala mě pokaždé, když mi po tvářích stékaly slzy a dodnes mě vidí ve světle, v němž může svou dceru vidět pouze matka.
Photo: Lucie Desmond, Styling: Zuzana Grunclová
Její jméno, stejně jako ona sama, je nejen pro mě symbolem laskavosti, upřímnosti, odhodlanosti a bezostyšné víry ve svou ženskost, intuici i schopnost, kterou ovládá jen ona. Nikdy se nevzdávat.
I přes to, je víra pojem, který se mi těžko definuje. Mělo by pro mě jako člověka pocházející z křesťanské rodiny být jednoduché vysvětlit jeho podstatu. Ale není. K víře v Boha jsem nikdy nebyla nucena. Naopak. Vždy mi bylo umožněno hledat si vlastní cestu. A to nejen k víře.
Možná i proto si myslím, že víra není až tak přesvědčení o tom v koho nebo čemu věříme jako odhodlání důvěřovat. Nám samotným. Svým nejbližším. Rodině. Přátelům. Kolegům. Lidem. To, že ve mně, jako člověka, má matka i rodina vložila důvěru mě tak přivedlo k víře.
Upřímné. Čisté. Nejdůležitější. Víře v sebe samu.
Pokud se tedy říká se, že dokud na světě existuje jen trocha naděje, nic není z(a)traceno, pak já říkám, že kdybych měla ztratit vše, i naději, má víra mě bude provázat. Je sice vrtkavá a chvílemi mě nechává pochybovat. O sobě. O světě. O lidskosti. Nikdy mě ale neopouští. Ztratit ji by totiž znamenalo ztratit sebe samu.
Slovo víra mám vytetované na levém zápěstí. Pulzující tepna, jež mi vede přímo od srdce jen umocňuje důležitost, kterou mu přikládám. Neznámý tatér mi symbol oddanosti vryl pod kůži v době, kdy jsem prožívala jedno z nejšťastnějších období v životě. Paradoxně. Pomyslel by si člověk. Ne ale náhodou.
V dobách špatných je pro mě má víra pokorou.
V dobách dobrých je pro mě má víra vděčností.
Víra mě obklopuje. Každý jeden den. Od mého narození, nyní, až napořád. Věřím v sebe, stejně jako v to, že nic netrvá věčně. To dobré, ani to špatné. Ani tenhle okamžik. Tím, co ale zůstane navždy. I když tenhle moment pomine bude Víra.
Photo: Lucie Desmond, Styling: Zuzana Grunclová