Procházka Prahou 01
Chcete se vydat za poznáním pražských ulic a malebných zákoutí? Inspirujte se naší procházkou. V jejím průběhu můžete vnímat minulost. I se soustředit na přítomnost. Intenzivně. S lehkostí. Podle svých potřeb a momentální nálady.
Ukážeme vám detaily, kterých jste si možná dříve nevšimli. Nebudeme spěchat. Právě naopak. Po cestě se držíme malými pauzami. Odbočkami. Ale od začátku s vírou — že našeho cíle nakonec dosáhneme.
Kouzlo pasáže a zapomenutého dvorku
Procházku zahajujeme v rušné ulici Revoluční, odkud se vydáme do lokality jen o něco málo frekventované. Do ulice Dlouhé. Mohli bychom tudy dojít až na Staroměstské náměstí, my se ale zastavíme hned na prvním rohu sousedícím s Hradební ulicí. Vejdeme do pasáže Paláce Dlouhá se spoustou obchůdků a podniků nabízející vybrané delikatesy — Naše Maso, kavárna My Raw Café, vinotéka U Mouřenín, YAMI Sushi Bistro, restaurace La Bottega Bistroteka nebo chlebíčkové bistro Sisters. A nesmíme zapomenout také na malý chrám sladkostí Cukráře Skály.
Místo nese název Gurmet Pasáž v Dlouhé a její současná podoba vznikla v roce 2014 rekonstrukcí, které se ujalo architektonické studio DAM architekti. Samotná pasáž je ukázkou citlivého propojení architektury a moderního designu s původními prvky budovy, která je kulturní památkou vsazenou do novodobé zástavby z roku 1929. Kráčíme po kamenné podlaze doplněné ornamenty z mozaiky. Stropy z mléčného skla dovnitř propouští denní světlo, atmosféru pasáže dotváří dobové lustry s kulatými svítidly. Pozorní návštěvníci si všimnou nenápadných detailů na některých částech stropu, které ztvárnil výtvarník Roman Týc. Jsou to krátké texty — hlášky odposlechnuté přímo v pasáži. O kulturní zážitky nás obohatí Divadlo v Dlouhé.
Dlouhá chvíle v Dlouhé
V Dlouhé ulici se na chvíli zdržíme. Jen o kousek dál, s číslem popisným 37, stojí dům U Zeleného stromu, který vznikl spojením tří gotických objektů po několika úpravách. Nás bude zajímat nejenom samotný dům, ale také jeho renesanční arkádový dvůr. Projdeme tmavým průjezdem přímo z ulice a rázem se ocitáme v jiném světě. Klenutý dvůr si stále zachovává autentičnost starého pavlačového domu. Čím déle zde setrváme, tím víc zatoužíme místo prozkoumat. Ze zvědavosti možná vstoupíme do domu. A objevíme další skrytý poklad. Vinný klub Bokovka. Podobu jeho interiéru navrhla architektka Tereza Forňková se záměrem zachovat co nejvíce původních prvků. Zůstaly zde oprýskané zdi, původní klenby a působivá syrovost prostoru. Koncept celého podniku spojuje osobnosti z několika uměleckých oborů a nabídka lahodného vína. Život se zde probouzí až v pozdějších hodinách a odehrává se z velké části venku. Dá se posedět na lavicích i na pavlači. Nádech podmanivé atmosféry tohoto zapomenutého dvorku vykouzlí večerní osvětlení.
Nostalgie vzpomínek a přítomnost
Vrátíme se zpátky na ulici, projdeme kolem legendárního klubu Roxy a zamíříme doprava do ulice Rybná. Cestou si všímáme starého vývěsního štítu s vybledlým, ale stále čitelným nápisem „Dámské zakázkové krejčovství“. Připomíná dávno zmizelou dobu, ve které byla provozovna založena a pravděpodobně zažila největší rozkvět. Vedlejší výloha skýtá příležitost nahlédnout do prostorů sociální firmy KOŠÁRNA. Zde si také můžeme zakoupit originální designové košíky a doplňky z proutí, přispějeme tak na činnost znevýhodněných mladých lidí a dospělých, kteří se věnují jejich výrobě. Tenhle drobný nákup v nás může vyvolat mnoho pozitivních pocitů. Víru v pomoc. Sounáležitost. S nostalgickou náladou pokračujeme dál. Vůně vypraného a vyžehleného prádla napovídá, že v dalším domě sídlí veřejná prádelna. Už více než padesát let. Projdeme kolem obchodu s hudebninami a jsme téměř na koci ulice. Uvědomíme si, že všechno kolem ztichlo. Naše smysly čekají další prožitky.
Degustovat. Od teď. Napořád.
Pomalu se blížíme k náměstí a majestátnému kostelu, který upoutal naši pozornost už zdálky. Snadno tak přehlédneme, že právě procházíme kolem oken jednoho z mála pražských podniků, které se pyšní významným gastronomickým oceněním - hvězdou Michelinského průvodce. Koncept La Degustation Bohême Bourgeoise je dotažený do posledního detailu. Od designového interiéru nevrženého studiem Olgoj Chorchoj, až po vytříbené lahůdky, které se zde servírují. Luxusní zážitková restaurace nabízí degustační menu sestavené z těch nejlepších surovin od spřízněných farmářů, sběračů a lovců. Podávané pokrmy mají předobraz v tradiční kuchyni s inspirací v přírodních cyklech a vzájemných vztazích surovin.
Pomyslnou degustací budeme pokračovat i v další části procházky. Plnými doušky nasávat energii slavné minulosti. Procházet místy, kde se podařilo zachovat genius loci. A budeme věřit. Že to tak zůstane. Napořád.
Naším středobodem na chvíli stává Haštalské náměstí. Odtud se vydáme do několika přilehlých uliček, abychom se pokaždé vrátily zpátky. K dominantě náměstí, kterou je kostel svatého Haštala.
Ulice mnoha emocí a legend
Nejdřív zamíříme do Řásnovky. Procházet tudy je zážitkem, který se nikdy neomrzí. Úzká ulička je lemována domy a malebnými zákoutími. Její půvab dotváří velké dlažební kameny, staré pouliční lampy a spoustu nenápadných detailů, kterých si cestou všímáme. Roste tady také památný strom, impozantní Dub letní, jehož větve poskytují v letním období příjemný stín. Ve 14. století se ulice jmenovala ‘Slávičina’ podle majitelky jednoho domu. Později se jí říkalo například ‘Mezi Králi’, ‘Šneková’ nebo ‘Plžová’.
Ulice je neodmyslitelně spjata s Jaroslavem Foglarem, který po ní pojmenoval dobrodružnou knihu Tajemná Řásnovka s původním názvem Stráž Řásnovky. Spisovateli učarovala celá přilehlá lokalita, do níž umístil ojedinělé příběhy svých knižních hrdinů. Odehrávají se ve spletitých uličkách, nárožích, v utajovaných zahradách a průchodech. Mystickou čtvrť zvanou Stínadla připomíná ulička Ve stínadlech, kterou byl před několika lety pojmenováno do té doby bezejmenný průchod vedoucí z Haštalského náměstí od ulice U Obecního dvora. Pokud tudy půjdete, nezapomeňte se podívat do tajemného výklenku ve zdi. Ukrývá několik pokladů. Samozřejmě nechybí ani legendární ježek v kleci.
Na další ochutnávku krásy této historické čtvrti se vydáme do Anežské ulice. Vnímáme její svažující se linii. Vystouplé dlažební kostky. Procházíme kolem domů, které byly postaveny o několik století dřív. Dům U Červeného kola, dům U Zelené mříže, dům U Černé růže nebo dům U Sv. Václava. Se šířkou pouhých 2,25 metrů tady stojí také nejmenší dům v Praze.
Poselství Anežky České
Jsme na konci ulice a cíle naší procházky. Projdeme bránou s černými kovovými mřížemi a ocitneme se na malém dvorku Anežského kláštera, který je jednou z nejstarších gotických staveb Prahy. Vznikl pravděpodobně roku 1231 a jeho architekturu ovlivnilo několik okolností. Především samotná zakladatelka Anežka Česká (Přemyslovna) světice, princezna a abatyše. Pocházela z královského rodu s dostatkem finančních prostředků a měla zároveň praktické zkušenosti ze života v klášterech. To předurčilo podobu kláštera a velkorysost.
Součástí areálu je několik impozantních budov. Jako jeden z prvních objektů zde vznikl kostel svatého Františka z Assisi, který se stal nejvýznamnějším kostelem kláštera. Podle něj dostala svůj název také okolní lokalita – Na Františku, kam můžeme vyjít přímo ze zahrady. Od roku 1978 je toto místo národní kulturní památkou, v současnosti pod záštitou Národní galerie se stálou expozicí Středověké umění v Čechách a střední Evropě.
Modlitba pro všechny
Návštěva místa vybízí k mnoha zážitkům. Od prohlídky architektury vnitřních prostorů, výstavy, až po relaxaci v malebné zahradě. V interiéru si můžeme povšimnout aplikované symboliky a geometrii nebo uplatnění zlatého řezu. Prostřednictvím vystavených artefaktů a informačních tabulek jsme vtaženi do života, který zde v minulosti probíhal.
Anežka Česká zůstává navždy spjata s naší slavnou minulostí, ale také s novodobou historií. K jejímu svatořečení došlo v listopadu roku 1989, jen několik dní před vypuknutím Sametová revoluce na Národní třídě. Naplnilo se tak dávné proroctví, které praví, že až bude Anežka Přemyslovna prohlášena za svatou, zavládne v českých zemích svoboda. Od úmrtí této významné ženy letos uplynulo 740 let. Její bohulibé činy a víra v dobro přetrvává a stává se inspirací pro každou dobu.