Nový rok,
nové možnosti?
Více jak polovina prvního měsíce nového roku je za námi. Jak toto období berete Vy? Je to nový začátek, konec a ohlédnutí se za minulostí, nebo jen prostě další obyčejný měsíc v kalendáři? A jak jste na tom s vizemi a předsevzetími? Mají vůbec nějaký smysl & dají se reálně napříč rokem udržet?
Každý tento čas bere jinak. Přirozeně ale máme tendenci k tomu vnímat nový rok jako přelom. Přelom období, života, času... Máme určitý pocit, že je ten pravý čas na změnu. Čas stát se někým lepším, než jsme byli v roce minulém. Co to ale reálně znamená? Je opravdu nutné měnit s novým rokem své návyky? A když už, o jaké změny by mělo jít, abychom nebyli zklamáni, když po dvou týdnech zjistíme, že je nejsme schopni udržet? Jak si zvolit taková předsevzetí, která mají opravdový smysl a mohou mít na náš život pouze a jen pozitivní vliv? A přiznejte se – kdo z vás už stihnul od svých předsevzetí upustit?
Zeptali jsme se na téma nového roku a předsevzetí žen, které se, ať už ve svém profesním, či soukromém životě, věnují wellbeingu. Dávají si i ony do nového roku nějaká předsevzetí, nebo je naopak odmítají? A pokud dávají, jaké jsou jejich tips na to si je hravě udržet?
Tereza Srbová – herečka, scénáristka, spisovatelka, modelka & naprostá ženská ikona
„Nový rok pro mě není ani tak o předsevzetích, jako o ohlédnutí se za rokem uplynulým. Člověk může mít občas pocit, že nedělá dost. Já osobně se třeba pravidelně oddávám prokrastinaci, ale právě v těchto momentech vakua překvapivě nalézám ta nejlepší řešení a nápady. Je zdravé se na moment ohlédnout a připomenout si, kolik toho uplynulý rok přinesl, čím mě obohatil, co mě naučil…
Předsevzetí jsou pro mě plány nebo přání a těm já se věnuju po celý rok. Nemusí to být nějaké zásadní ambice. I velké věci se skládají z menších nenápadných kroků, takže se soustředím spíše na ně. Žiju krátkodobějšími a konkrétnějšími cíli. No a na konci roku jsem pak při ohlédnutí překvapená, kolik se toho událo a kam až jsem se posunula.”
Daniela Bacíková a.k.a. Baci – lektorka jógy & vzor mindful života
„Nevím, zda bych to nazvala předsevzetím, ale v podstatě si začínám poslední roky spíš přát. Do roku 2022 jsem si slíbila: být na sebe hodnější, víc otevírat oči, nebát se ničeho, víc číst, studovat meditaci, vyřizovat e-maily hned v ten moment, kdy přijdou (haha), neodkládat věci na druhý den (stejně nastane den, kdy je budu muset vyřešit), vytřídit si šatník tak o 50 % a vystačit si s absolutním minimem věcí (obecně), pokračovat v tom nebát se být trapná a stále se usmívat (to mám totiž nejraději), rozšířit své obzory ve vaření a nevařit stále stejná jídla, pořídit si skvělej mop a rozhodnout se = město nebo vesnice? A kde?
V poslední době mi vyhovuje soukromí a úzký okruh lidí. Uvědomuji si křehkost věcí, na kterých mi záleží. Veškerá přání se tak týkají hlavně soukromého života a soustředění pozornosti na vnitřní než na vnější svět.
A jaký je klíč k jejich dodržení? Popravdě, před koncem každého roku si sama sobě slíbím, že si svá přání a předsevzetí napíšu na papír tak, aby to bylo určitou formou vysloveno nahlas a mě to motivovalo s tím něco dělat. Slibuji si sama sobě, že si rok co rok pořídím diář, který mi v mých myšlenkách udělá pořádek.
Co si budeme povídat, nikdy se tak nestalo. Tyto činy mi dávají jasně najevo, že nemám spoléhat na pomyslné vzdušné zámky. Že nemám dělat věci pro věci, ale že mám vstát, chtít a něco s tím udělat, jinak zůstanu opět u svých slibů a snů o dokonalém diáři, který spasí má přání.
Jo, a ještě mít to rád. Není nic horšího než si stanovit předsevzetí, která se nedotýkají našeho srdce a citu. Protože dělat věci bez kladného vztahu k dané záležitosti, je podle mě cesta k nesplněným cílům.”
Zdeňka Buriánková – obdivovatelka vizuálna & majitelka značky WWO
„Předsevzetí si do nového roku nedávám žádná. Neumím totiž fungovat na povel a také mi nejsou v životě sympatické takové ty násilné dělící čáry – dělení starého a nového. Mám plány, sny, touhy a přání. Každý den, každou minutu, každou sekundu o něčem sním a snažím se o to přiblížit se jim ve všem, co dělám.
Jedno předsevzetí ale přece jenom mám… Už hodně dlouho. Být sama sebou a neztratit druhé, být s druhými a neztratit sama sebe.”
„Klasická předsevzetí spojená se začátkem nového roku si nedávám. Mám svůj moment, kdy si najdu klid zamyslet se nad tím, co uběhlý rok přinesl do života, co se povedlo nebo čeho se mi podařilo se zbavit.
Nový rok určitě vnímám jako nepopsanou stránku, kdy chci dělat věci lépe a s větší disciplínou. Ale svoje plány realizuju napříč celým rokem. Vím, že je to běh na dlouhou trať a nechci se magickým datem 1. 1. nijak omezovat.”
„Dávám si malá a trochu tajná předsevzetí podvědomě se všemi začátky. To znamená, že téměř každé pondělí. S novým rokem se jim snažím dodat slavnostně na serióznosti. Tento rok jsem si dala dvě velkolepá a jedno praktické předsevzetí.
Být častěji mým oblíbeným „já“ - minulý rok mi přinesl mnoho pracovních, a hlavně osobních změn a výzev a v té rychlosti života někdy zapomínám na to být takovou, jakou se mám nejraději. Být rozesmátá, uvolněná, dělat si ze sebe legraci, být pozorná, umět naslouchat, zkrátka rozdávat radost lidem, které mám ráda a stojí mi za to. Mluvím teď o rodině, přátelích, kolegyních, ale třeba i náhodným setkáních. Umět být taková aspoň na část dne, to by bylo prima.
Myslet na sebe – ačkoli se to nezdá, jedno s druhým souvisí. Abych byla sama sebou, musím být vnitřně spokojená, a to pro mě znamená i trochu sobeckosti ve formě času pro sebe – na sport v přírodě, na čtení, domácí spa, kávu s kamarádkou. Mít energii, ze které pak mohu čerpat i pro ostatní.
Večeřet u stolu – období lockdownu u nás doma ponechalo „netflixové večeře“. Chtěla bych je razantně zredukovat už kvůli našemu malému synovi, který je zatím v batolícím věku a já mám obavy, že bude umět sedět jen na sofa s talířem na klíně. Jsem v tomto asi tradicionalista, ale přála bych si, abychom měli každý své místo u stolu, dali si sklenku vína a chvilku povídali a brali to jako přirozenost. K večeři můžeme mát klidně chleba s máslem, ale jinak jsem pro kulturu stolování.
No a jak je dodržet? Dávat si splnitelná předsevzetí, mít z jejich splnění radost, ale nezlenivět a třeba si po splnění posouvat cíle. Neodkládat je, ale zároveň se na sebe nezlobit, když je na chvíli porušíme. A hlavně stále myslet na to, že těmi předsevzetími získáme něco, co nám za to opravdu stojí.”
