Nadějná
Krásná. Talentovaná. Plná života. Michaela Petřeková, nová naděje české biografové scény, si prý od dětství neustále – na něco – hraje. Její přítomnost je až nakažlivě osobitá. Už teď není pochyb o tom, že má nespočet rolí. Nejen ve své hlavě, ale také před sebou.
Čím Vám jako malé holce učarovalo herectví?
Od mala jsem ráda bavila lidi. Dělalo mi radost, když v nich moje přítomnost (i to, co předvádím) vyvolala smích, nebo vlastně i dojetí. To, že nemusím být ‘jenom’ Míšou, ale čímkoliv. Vzpomínám, že když jsem se ještě jako opravdu malá holčička dozvěděla o tom, že herectví je běžné povolání, připadalo mi to jako sen. Bylo to pro mě něco tak neuvěřitelně neskutečného (úsměv). Vždyť si vlastně můžu pořád na něco hrát
a ještě mi za to budou platit (směje se). O tom, co chci dělat, až vyrostu, jsem tak měla jasno hned.
Na co jste si v herectví hrála nejčastěji?
Na všechno. Od popelky přes ježibaby, zvířata, živly, neživé předměty až po ‘bábu sběratelku’. Ta byla moje velmi oblíbená (směje se). Do dneška ani sama nevím, jak jsem k téhle roli přišla. Asi díky svému valašskému přízvuku, který jsem měla jako malá opravdu bohatý, a navíc mě hodně bavil. Vždycky jsem totiž ráda nabízela návštěvě různé věci, které tahle moje bába našla, a vyprávěla o nich barvité příběhy.
Ke které herečce jste v té době vzhlížela?
Když nad tím teď přemýšlím, vyloženě k žádné herečce jsem nikdy nevzhlížela. Jako malá jsem nebyla žádná princezna, spíš takový rošťák. Jednu dobu si mě lidé dokonce pletli s klukem. Měla jsem takové období, kdy by to do mě okolí podle vzhledu i řeklo. Určitě jsem neměla v pokoji vylepené plakáty světoznámých hereček nebo zpěvaček, které by mi nějak učarovaly a v té době byly trendy. Já už tehdy milovala Charlieho Chaplina nebo Rowana Atkinsona v Mr. Beanovi. A moje láska k nim trvá dodnes.
Čím byste byla, kdybyste nebyla herečkou?
Zmrzlinářkou (směje se). Mohla bych pro sebe mít každý den tolik zmrzliny, kolik bych jen chtěla. Anebo kadeřnicí. Na hlavě jsem už vystřídala tolik různých střihů, stylů i barev! Baví mě zkoušet alternativní účesy a proměňovat tak svou image. Nyní se kvůli práci herečky musím trochu krotit (směje). Ale nevěnovat se tomuto povolání, vypadám teď nejspíš úplně jinak.
Takže je asi zbytečné se ptát, jestli je něco, co byste kvůli roli nikdy neobětovala?
Miluji změny a výzvy. Vlasy bych si v tomto případě ostříhala klidně dohola. Nebála bych se ani přibrat, nebo zhubnout. Zkrátka bych se asi pustila do čehokoliv.
Do povědomí širší veřejnosti jste se zapsala poměrně nedávno, a to především jako postava Markéty Tomečkové v seriálu ZOO. Markéta je charakterově poměrně výrazná. Jak byste ji popsala Vy sama?
Povrchově jako úspěšnou právničku, materialistku, sebestřednou ženu, zkrátka člověka, který vyžaduje kolem sebe lidi s poměrně vysokým finančním kapitálem. Vnitřně naopak jako nesebevědomou a vlastně velmi nešťastnou mladou holku, která se pouze schovává za všechno to pozlátko, ve kterém se snaží žít svůj ‘nejlepší’ život.
Jakmile má člověk možnost poznat Vás osobně, klade si otázku, zda s ní máte vůbec něco společného?
Samozřejmě, že jsem hledala i něco, co by nás dvě mohlo spojovat, protože jsem do této své role chtěla vložit i kousek sebe samé. Myslím, že se mi to nakonec podařilo, a to i přes Markétin sarkasmus, který
i když v textu třeba nemá, tak já se jej snažím zahrát alespoň výrazem.
Vaše postava je záporná a musela jste kvůli ní čelit i nenávistným komentářům. Jak moc se Vás tedy taková role dotýká? A je možné se v tomto případě vůbec odosobnit?
Nejspíše to bude znít jako klišé, ale pro mě je skutečně důležité to, že mí blízcí vědí, jaká jsem ve skutečnosti, kdo je opravdová Míša. Na tom mi záleží primárně. Potom je moc fajn vidět, když mají lidé nějaká očekávání nebo předsudky. Pak mě ale poznají blíže a následně jsou mile překvapeni, jaký jsem člověk. A pokud někdo soudí herce jenom podle role, kterou hraje, a potom na něj útočí a například mu i vyhrožuje, tak to vypovídá jen o něm samotném. A takového člověka je mi upřímně líto. Samozřejmě slova někdy dokážou dost ublížit a zamrzet, ale důležité je se z toho otřepat, nebrat si to osobně a hlavně jít dál.
Neuvažovala jste někdy o tom, že by bylo lepší, kdybyste se veřejnosti uvedla spíše kladnou postavou?
V první řadě věřím, že budu mít příležitosti hrát i někoho jiného (směje se). Je to moje první větší role. Naopak si myslím, že je dobře, že si mě bude veřejnost pamatovat jako charakterově složitější postavu. A třeba někdy budu moci překvapit i v jiném světle. Věřím, že je to tak, jak má být. Já jsem za tuto roli a možnost moc vděčná, i když je Markéta megera (úsměv).
V jakém ohledu je pro Vás negativní role největší výzvou?
Umět si ji obhájit sama před sebou. Odůvodnit si její chování i činy. A to se přiznám, je u této postavy někdy dost náročné.
Kdo je Vaším vzorem dnes?
Pokud se bavíme bez ohledu na herectví, tak určitě moje maminka. Je to nejsilnější a zároveň nejkřehčí duše, kterou jsem ve svém životě poznala. Je mým největším učitelem. Ukázala mi cestu, jak přistupovat k životu a jak být svobodná i přes různá úskalí, která nás v životě potkají. Děkuji. A miluji.
Seriál, nebo divadlo?
Dříve bych řekla seriál a film. Postupně si ale zase hledám cestu k divadlu, které mi vlastně začíná celkem chybět. Kombinace obojího je skvělou alternativou.
Co považujete za svůj dosavadní životní objev?
Že existuje mnohem víc, než vidíme kolem sebe. Ve vnitřním světě. To, že jsem schopná přebývat v jiných úrovních vědomí. Tenhle objev ale rozhodně není něčím, na co člověk přijde a získá si jej pro sebe. Stejné je to s radostí nebo štěstím. Tyto stavy přichází a odchází. Je to neustálý proces, určitý stav bytí, na který ráda narazím a setkám se s ním v meditaci a pak si jej velmi užívám.
Kdybyste měla neomezené možnosti ve všech ohledech, jaké místo byste se ráda vydala prozkoumat?
Vesmír. A podmořský svět. Miluju všechny záhady a nezodpovězené otázky ohledně dalších existencí. Obojí mě neskutečně fascinuje a ráda se o těchto tématech dozvídám víc.
S jakým hercem (či režisérem) bez ohledu na čas i realitu byste si ráda vychutnala večeři?
S Rowanem Atkinsonem. A kdybych měla vybírat ze současných herců, tak nejspíš s Ryanem Reynoldsem.
A o čem byste s ním vedla smalltalk?
S ohledem na moji plachost a stud předpokládám, že bych se sotva zmohla na rozhovor o počasí (směje se).
O co se snažíte víc – dělat věci správně, nebo dělat správné věci?
Dělat správné věci správně. Ale ani jedno nejde perfektně. Často ani nevím, co je správné a jestli to dělám správně, ale o tom je přece život. Učit se, dělat chyby, poučit se z chyb.
Co by Michaela Petřeková vzkázala malé Míše?
Neboj se. Neposlouchej zbytečné řeči druhých. Věř v sebe a věř, že Vesmír se o Tebe stará. Raduj se. A směj se.
Za co jste ve svém životě nejvíce vděčná?
Za život. Za možnost učit se chápat život. Za svou rodinu a přátele. Za vodu, teplo a střechu nad hlavou.