Vydejte se na romantický útěk s Julii Caplin
Běžné dny plné povinností, práce a úkolů občas zrovna nechutnají jako jahody v čokoládě. Od toho tady jsou knihy až po okraj nacpané vášní a romantickými zápletkami. V Anglii takové příběhy najdete v sekci romantické útěky. Kousek Británie vám také rádi dopřejeme. Prostřednictvím rozhovoru s Julii Caplin – spisovatelkou, jejíž knihy milují čtenářky po celém světě i v naší zemi.
Pekárna v Brooklynu, Kavárna v Kodani, Domek v Irsku, Hrad ve Skotsku, Hotýlek na Islandu, Vinice ve Francii, Útěk na venkov,… Julie Caplin píše působivě, přesvědčivě a vždycky si můžete být jisti, že hlavní hrdinku přece jenom potká onen happyend. A o to v romancích jde především. Důvodů, proč se knihy této autorky příliš dlouho neohřejí na pultech knihkupectví bude jistě mnoho. Jedním z nich, je že nám Julie Caplin díky postavám svých hrdinek ukazuje, že i když se nám v životě sebevíce lepí smůla na paty, tak jednou ten pozitivní obrat musí přijít. Tak na lepší zítřky a knihy plné laskavosti!
Už v deseti letech jste prohlásila, že budete spisovatelka. Jaké příběhy jste v dětství ráda psala?
Velmi mě ovlivnila Ursula Le Guinová, která byla mou oblíbenou autorkou, takže jsem psala fantasy příběhy s mýtickými bytostmi v dalekých zemích. Tam, kde jsem vyrůstala, měla naše zahrada výhled na les. Fascinovaly mě stromy a představovala jsem si, jak v nich žijí duchové. Krajina kolem mě byla vždycky velkou inspirací pro mé psaní.
Nyní jste velmi respektovaná autorka. Na začátku to, ale tak nebylo. Prý jste nejdříve napsala 5 knih, než oficiálně vyšla první. Jaké knihy to byly?
V té době jsem se ještě snažila najít svůj styl, takže to nebylo ani jedno, ani druhé. Některé příběhy měly prvky thrilleru, jiné různé zločiny jako krádež identity a stalking – což zní, jako bych chtěla napsat thriller, ale v jádru to byly vždycky hlavně romány. Další byla paranormální romance, kde ženskou postavu pronásledoval její zmizelý přítel – ta se mi docela líbila a možná se k ní někdy vrátím!
Jak jste vnímala a pracovala s počátečním „nezdarem“? A co nakonec přesvědčilo nakladatele, k tomu, že Vaše nápady stojí za publikování?
Měla jsem velké štěstí, protože jsem se zapojila do programu pro začínající spisovatele Asociace romantických spisovatelů, která každý rok za malý poplatek poskytuje kritiku rukopisu od zavedeného autora romantických románů. Program se uzavírá každý rok v srpnu, což byl termín pro zaslání rukopisu.
Předložila jsem všechny tyto rané rukopisy a všechny získaly velmi příznivou zpětnou vazbu, která mě přesvědčila, že mé psaní je dostatečně dobré na to, abych je předložila agentům a nakladatelům. Bez podpory třetí strany, která je anonymní, bych to možná vzdala. Měla jsem také velké štěstí, protože jsem se seznámila s Donnou Ashcroftovou, která se také snažila publikovat. Staly jsme se velkými kamarádkami a vzájemně jsme se podporovaly během všech „neúspěchů". Nicméně i přes pozitivní ohlasy jsem byl stále odmítán. U páté knihy však kritika zněla: Jestli s touto knihou nedostanete smlouvu na vydání, sním svůj klobouk.
To mi dodalo novou sebedůvěru, stejně jako Donna, která mě nabádala, abych ji předložila nakladatelství. První tři kapitoly nové knihy jsem rozeslal pěti literárním agentům, z nichž tři se okamžitě ozvali, že si chtějí přečíst celý rukopis.
Na svém kontě máte už neskutečné množství knih. Kolik času denně píšete, abyste všechno stihla?
Jsem velmi disciplinovaná a první čtyři roky jsem stále pracovala na plný úvazek, takže jsem psala každý večer, jakmile jsem přišla domů, uvařila večeři a uložila děti. Pracoval jsem od sedmi večer do jedenácti večer. V roce 2018 jsem se práce vzdala, abych mohla psát na plný úvazek, čehož jsem nikdy nelitovala, protože být spisovatelkou mě baví.
Teď, když mám celý den, mám tendenci mít denní cíl v podobě určitého počtu slov, který musím splnit. Obvykle píšu poté, co si jdu zaplavat nebo zaběhat, začínám zhruba v půl desáté a pracuji až do oběda. Po obědě píšu znovu, obvykle do 18 hodin. Pokud mám během dne něco jiného, například schůzku s nakladatelem, návštěvu rodiny nebo schůzku ve škole, kde jsem školním poradcem, pracuji večer, abych dohnala čas a dosáhla svého cíle.
Vaše romantické příběhy se vždy odehrávají v nějaké zemi. Navštěvujete dané země nejdříve, abyste nachytala inspiraci?
Kdykoli je to možné, tak konkrétní zemi navštívím. Není nad to být na místě a poznat jeho pravou podstatu. Ne vždy je to praktické. Dokonce, i když jsem nějakou zemi navštívila, musím provést obrovské množství rešerší, abych si ujasnila drobné detaily. Například, i když jsem v posledním roce absolvovala dvě nádherné cesty do Prahy, jsem obklopena mapami tramvají a metra. Pomáhá mi to se zorientovat, když se se snažím vypracovat trasy, kterými se mé postavy třeba dostávají do práce apod.
Knihy jsou plné romantiky, lásky, vášně. Ale také humoru a lákavého jídla. Mám vždy po přečtení chuť si koupit letenku a třeba si zaletět na čerstvý croissant nebo dortík z Brooklyn pekárny. Je tohle jeden z cílů Vašeho psaní?
Rozhodně! Jestli Vás to potěší, tak já mám při psaní pokaždé velký hlad. Ochutnávání nových jídel je jednou z radostí cestování a doufám, že to sdílejí i mé knihy.
A zažíváte ve Vašem osobním životě podobnou romantiku jako hrdinky z knih, které píšete?
Tato otázka mě rozesmála. Můj manžel (který nečetl žádnou z mých knih) vždycky všem říká, že je inspirací pro hrdiny mých knih. I když je docela úžasný, muži v mých knihách pocházejí přímo z mé fantazie.
Dříve jste pracovala jako PR s novináři, kteří psali o jídle. Pomohla Vám tato profese k psaní Vašich knih?
Ano! Původně byla Kavárna v Kodani inspirována novinářskými cestami, které jsem podnikala s novináři, a Sophie v Pekárně v Brooklynu byla novinářka z oblasti jídla, ale v průběhu let jsem zjistila, že se mi to velmi hodí při vytváření scény a pozadí postav.
Když jsem pracovala jako PR, firmy se kterými jsem spolupracovala, byly velmi různorodé, takže jsem se dozvěděla něco málo o mnoha různých věcech, od chovu prasat, pěstování bylinek, prodeje šperků, zdobení dortů, výroby piva a čalounění nábytku,…Tyto poznatky jsem mohla využít ve všech svých knihách.
Vaše knihy u nás v České republice milujeme. Troufnu si říci, že s nimi slavíte úspěch po celé Evropě a možná i dál. Co myslíte, že stojí za takovým úspěchem?
Týmová práce. Moji čeští nakladatelé jsou úžasní, stejně jako můj anglický editor a můj další evropský nakladatel. Ačkoli slova píšu já, jsou tu celé týmy lidí, kteří knihu dostávají na trh, aranžují krásné obálky a prodávají knihy. A nesmím zapomenout na úžasné čtenáře, kteří sdílejí recenze, obrázky a milé vzkazy na sociálních sítích. Měla jsem prostě velké štěstí, že všichni tito lidé byli a jsou z mých knih tak nadšení…
V roce 2022 jste navštívila i Prahu. Jak Vám chutnalo naše hlavní město?
Prahu jsem navštívila dvakrát a nemohu se dočkat, až se sem vrátím. Tohle město jsem si naprosto zamilovala: jídlo, pivo, budovy, lidi i kulturu. Každý, koho jsem potkala, mě vřele přivítal, obě návštěvy pro mě byly opravdu nezapomenutelné.
Můžeme se těšit i nějaký romantický útěk odehrávající se v České republice?
Ano, v současné době pracuji na další knize, která se bude odehrávat hlavně v Praze, ale dojde i na návštěvy venkova. Velmi se těším na své nové postavy, které už ožívají. Našla jsem jim ten nejkrásnější byt v Košířích a jejich sousedé mají půvabnou venkovskou chalupu– právě se rozhoduji, kde to bude.
Obálky českého vydání vašich knih má graficky na starosti Kateřina Brabcová. Má od Vás nějaké instrukce, jak obálku zpracovat? Nebo jak tohle funguje?
Při své poslední návštěvě jsem měla to potěšení se s Kateřinou setkat. Miluji její ilustrace a s každou další si myslím, že je lepší a lepší. Na obálkách se podílím jen velmi málo. Kateřina odvádí skvělou práci a já nejsem žádný výtvarník. Občas se s ní podělím o obrázek místa, které používám, a podrobnosti o typickém nápoji, který jsem v knize zmínil, ale to je vše.
Vydala jste knihu Útěk na venkov a brzy se na trh dostane také nejnovější kniha: Vinice ve Francii. Prozradíte, na čem pracujete nyní?
Píšu knihu, která se odehrává v Praze, ale také dokončuji další knihu, která by měla vyjít na jaře příštího roku a bude se odehrávat na pobřeží Amalfi v Itálii.
Poslední otázka. Co na své profesi milujete nejvíce?
Můžu si vymýšlet! A taky potkávám úžasné lidi. Vnímám, že jsem neuvěřitelně privilegovaná a rozhodně to neberu jako samozřejmost.