Jsme takový ostrov mezi ničím

S herečkou a majitelkou Kafe Pragovka Ha Thanh Špetlíkovou o tom, jak se provozuje designová kavárna v kulisách vysočanského industriálu.V pražských Vysočanech, na místě, kde se dříve nacházela tovární hala světoznámé automobilky Praga, vyrostlo umělecké centrum s názvem Pragovka Art District.

Součástí areálu je i nevšední kavárna Kafe Pragovka. Kromě poskytování výběrové kávy slouží také jako kulturní místo.

Kafe Pragovka je neobvyklou kavárnou. Je součástí industriálního komplexu, kde se dříve vyráběly automobily. Jak jste se k takovým prostorám dostali?

Dříve to místo bylo hodně pankáčský. V tom smyslu, že to místo zde bylo nehostinné a až postupně to nabylo nějaké kultury. Jako první tu byla galerie, která nás následně oslovila, jestli bychom tu nedělali externí bar při vernisážích. Přijeli jsme sem s pípou a pár víny, proběhlo tu pár nárazových akcí a až pak nás vedení Pragovky oslovilo, jestli bychom tu nechtěli provozovat vlastní kavárnu.

Dříve jste společně s bývalým manželem vlastnila i univerzitní a divadelní kavárnu Kafe Damu. V čem se od sebe kavárny nejvíce liší?

Kavárny mají společné, že jde stále umělecké prostředí, ale nemyslím si, že je něco podobné studentům divadelní fakulty. Vzhledem k tomu, že i já sama jsem divadelník, tak si to můžu dovolit říct.

Kafe Pragovka slouží také jako kulturní místo. Na jaké typy akcí se u vás lidé mohou těšit?

Jsme otevřeni různým typům akcí. Některé sami iniciujeme, jiné jsou na základě poptávky. Ve spolupráci s eventovým oddělením Pragovky a galerií se tady konají komunitní akce, divadelní a taneční představení, módní přehlídky…Ale měli jsme tu také velké konference Ale měli jsme tu také velké konference, probíhala tady řada natáčení české i zahraničí produkce. Nyní tady bude probíhat také MISS ČR. Do organizace komunitních eventů se snažíme zapojovat místní obyvatele, abychom společně mohli utvářet a rozvíjet tuto čtvrť. Měli jsme tu spektrum těch nejzvláštnějších akcí – od babičkovských pletařských gangů, přes kolotoče pro děti až po elegantní svatbu, z které se v noci vyklubala latexová party. Opravdu nás tady nic nepřekvapí. (smích)

Kteří umělci už k vám zavítali?

Představení u nás měla například Miřenka Čechová. Občas zde zavítají mí herečtí kolegové. Nejznámější umělec z řad malířů, který tady sídlí a kavárnu navštěvuje je Pasta Oner. S místními výtvarníky rádi spolupracujeme a nabízíme stěny kavárny pro výstavu jejich děl.

Nacházíte se na dost netradičním a zapadlém místě, uprostřed továren a rozpadlých domů – moc lidí tak o kavárně stále neví. Nebyla to pro váš provoz přítěž?

Dá se říct, že to pro nás byla výzva. Momentálně se však potýkáme s nedostatkem personálu, což je obecný problém v tomto odvětví. Kavárna se přeci jen nachází na konci světa, takže ne každému se chce jít pracovat až sem. Navíc díky tomu, že tu často probíhají různé kulturní akce, tak je ten provoz hodně nevyzpytatelný – nevíte, jestli bude chodit hodně nebo málo lidí, kolik bude potřeba personálu…jsou tu obrovské výkyvy. Máme ale i externí bar, s tím jsme byli teď už podruhé na Designbloku a dalších akcí. 

Jak ovlivnila pandemie Covidu-19 chod kavárny?

Samozřejmě jsme museli hodně zredukovat provoz. Nejsme na nějakém pointu, kde by lidé chodili na procházky a zastavili se na kafe jako třeba v centru. My se nacházíme na takovém místě, že jestli za námi někdo měl přijít, tak musel přijít cíleně – což jsme si říkali, že tady prostě umřeme. Při takovém nulovém provozu se naším dodavatelům nevyplatilo vozit dva dorty týdně. Takže holky tady samy pekly, aby tu alespoň něco bylo. Také jsme museli přestat topit, abychom minimalizovali náklady. Byli jsme ale hrozně překvapený, když jsme zjistili, jak stálou klientelu máme. Opravdu nás hrozně drželi.

Jak se snažíte kavárnu propagovat?

Jsme takový ostrov mezi ničím. Ale tím, že se tady odehrává spoustu akcí, tak si to lidé mezi sebou řeknou a jezdí za námi i instagramoví návštěvníci a podobně. Chceme být především prospěšní pro okolní obyvatele – není tu moc míst, kde by trávili volný čas a měli nějaké kulturní zážitky.  Co se týče nějaké reklamy, kdykoliv se mnou dělá někdo rozhovor, domluvím si schůzku tady, proběhne nějaké focení a samozřejmě se zmíním, že mimo herectví provozuji i kavárnu, což také do jisté míry přispělo.

Působíte především jako herečka a kostýmní výtvarnice. Promítly se nějakým způsobem vaše profese do stylu kavárny?

Myslím, že určitě ano. Jestli mě něco naučila scénografie, tak to, že se jedná o propojení divadla, literatury, sochařství, designu, módy a konceptuálního umění – tím pádem pak člověk dokáže nazírat na věci tak, aby fungovaly pohromadě a byly nějak jednotné. Mnohdy je méně více, stačí ten prostor zbytečně nepřekombinovat a dát vyniknou tomu přirozenému prostředí – jako je původní interiér kavárny na DAMU nebo tenhle krásný industriál. Věděla jsem, že do kavárny bude chodit hodně umělců, nechtěla jsem tedy, aby byla mainstreamová. Zároveň jsme ale chtěli docílit toho, aby se tu cítili dobře i lidé z venku.

Kafe Pragovka bude sloužit také jako sběrné místo pro dobročinný second hand Moment, o.p.s. Co vedlo k vaší spolupráci?

Ano, vedl nás k tomu záměr o ekologické smýšlení kavárny. Chtěla bych tady mít skříň, do které lidé budou moct odkládat oblečení a my se tak staneme sběrným místem dobročinného secondhandu. Chceme využít toho, že se nám sem zákazníci vrací a budou vědět, že tu něco takového funguje.

Jaké jsou plány do budoucna?

Velké by bylo, kdyby se nám podařilo v rámci areálu přesunout do většího prostoru. Tam bychom potom ten provoz chtěli koncipovat trochu jinak. Během pár let by se to mělo změnit do nějaké podoby, kdy to tady více ožije. Když jsme tu tenkrát začínali, byli jsme vlastně trochu vyděšeni z toho, že máme kavárnu a fakt nám sem chodí lidé. (smích) Teď bychom na to šli už trochu jinak, ale je to opravdu běh na dlouhou trať.