Špetka odvahy

Květen jsme věnovali DOBRODRUŽSTVÍ. Objevování neznámého, zkoušení nového, nalézání sebe samého. Věnovali jsme ho odhodlanosti. Neohroženosti. Smělosti. Chtěli jsme ale zjistit, jak vnímají dobrodružství i jiní. Často na první pohled vzdálení, nedosažitelní. I tak ale našim očím díky moderní době blízcí.

Zeptali jsme se čtyř známých osobností, co právě pro ně dobrodružství znamená. Čtyř osobností z různých koutů české kreativní scény. Čtyř lidí, kteří se odlišují v tom, co dělají, ale často se v nitru nakonec všichni sejdou. Kdo je podle herečky Mariky Šoposké nejodvážnější osobou? Kdy vnímá ten nejintenzivnější pocit svobody cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura? Co si jako první pod slovem dobrodružství představí návrhářka Terezie Rosalie Kladošová? A co by doporučila modelka a influencerka Natálie Kotková těm, kteří se dobrodružnosti bojí? Na to vše a mnohem více najdete odpověď v našem květnovém multirozhovoru věnovanému dobrodružství.

Foto: Archiv Terezie Rosalie Kladošová

Když se řekne dobrodružství, co se Vám vybaví jako první?

Tereza Rosalie: Vůně léta a šimrání v břiše z neznámého. To vše okořeněné trochou nostalgie, protože na dobrodružství jako taková teď není tolik času.

Natálie: Něco nového, nevyzkoušeného, nabitého zážitky. A to vše s lidmi, ať už také novými nebo blízkými. Určitě se mi to spojí i s cestováním – po světě i tady u nás.

Foto: Archiv Marika Šoposká

Kdy naposledy jste nejvíce riskovali? A jak to dopadlo?

Marika: Tak pokud myslíte nějaké adrenalinové riskování, na to já moc nejsem. Mám dvě malé děti, takže momentálně je pro mě každý den největší risk, jestli snědí to, co jim uvařím.

Ladislav: Když jsem odešel z právnické fakulty a šel místo ní studovat žurnalistiku. A pak, když jsem se rozhodl zkusit živit psaním knížek. Od obou rozhodnutí mě hodně lidí zrazovalo, já si ale říkal, že jsem ještě dostatečně mladý na to, abych to zkusil. K psaní knížek jsem nakonec přibral ještě cestovatelské přednášky... a dneska díky tomu mám svobodné a rozmanité povolání plné dobrodružství, za což jsem ohromně vděčný.

Foto: Archiv Ladislav Zibura

Litujete něčeho, co jste v životě udělal? Proč ano / proč ne?

Ladislav: Lituju jen věcí, které se týkají vztahů s blízkými. Přijde mi, že dokud člověku není alespoň čtyřicet nebo padesát, tak prostě nemá dostatek zkušeností na to, aby všechno vyřešil správně. Takže lituju některých vět, které jsem nikdy neměl říct, zbytečných hádek a taky několika nepovedených rozchodů. Dneska už bych ty věci řešil jinak... a je mi jasné, že za deset let bych je uměl vyřešit zas o něco lépe. Všechno ostatní vnímám pouze jako zkušenost do života. Dokud člověka nějaké špatné rozhodnutí připraví jen o čas nebo o peníze, tak se nic moc neděje.

Foto: Archiv Natalie Kotková

Ta nejodvážnější osoba podle mého názoru je …

Marika: V posledních měsících nejde odpovědět jinak. Nejodvážnější je pro mě momentálně ukrajinský lid a jejich prezident.

Jaké zážitky, prožitky, životní momenty a okamžiky ve Vás zaručeně vždy vyvolají nejsilnější emoce?

Natálie: Pro mě jsou to asi dva takové opaky. Buď akční zážitky spojené s tím novým, neznámým, poznáváním se či překonáním se. Nebo naopak klidný prožitek třeba u západu slunce a takové dlouhé rozhovory o všemkoli. Rozhodně i cokoliv neplánovaného nebo plán, co nakonec dopadl úplně jinak, ale bylo to tak nakonec nejlepší!

V jakých chvílích cítíte ten nejintenzivnější pocit svobody?

Ladislav: Když jdu běhat a po půl hodině najednou cítím, jak mám lehké nohy a běží se mi výborně. Vnímám, jak moje tělo funguje, ve sluchátkách poslouchám třeba Velvet Underground a připadám si dokonale svobodný. Stejné pocity mám taky, když večer putuju po horách. Je nejhezčí světlo z celého dne, ostatní lidé už z cesty zmizeli a já si připadám, jako bych byl na světě docela sám. Obecně vzato mám všechny pocity svobody spojené se samotou.

Co nového byste se chtěly letos naučit?

Natálie: Novo-starého se chci určitě naučit (stále učit) surfovat. To je celoživotní cesta! (smích) Takže se zase o něco zlepšit. Potom je toho ještě hodně! Stále je toho totiž plno, co se učit nového! Ve sportech se chci stále více věnovat plavání a nově se mi zalíbilo lezení. Z aktivit mě teď chytlo zahradničení. To spíš právě nazývám zahrad-ničením, protože je to pro mě novinka, kdy se snažím vzpomenout, co mě učili rodiče. Jo a už několikátý rok se chci naučit španělsky!

Tereza Rosalie: Zpívat.

Jaký si myslíte, že má dnešní společnost vztah k dobrodružnosti, odvážnosti či nebojácnosti? Proč tomu tak podle Vás je?

Ladislav: "Dnešní společnost" je podle mě příliš široký pojem na to, abych to mohl jakkoli hodnotit. Zejména v evropském kontextu mě ale trochu mrzí, kolik věcí už nejde dělat, "aby se náhodou někomu něco nestalo". Osobně je mi sympatické, když apelujeme na zodpovědnost a rozum jednotlivce. Zároveň se moc rád obklopuji lidmi, kteří si plní své životní sny, protože z nich jde cítit často až dětské nadšení. K plnění snů člověk obvykle musí obětovat trochu pohodlí, jistoty a občas taky bezpečí. A protože jsme ze všech stran obklopeni zprávami o různém neštěstí, sám se občas přistihnu, že mám tendenci nějaká rizika nadhodnocovat. Realita je ale taková, že vás s největší pravděpodobností na cestách žádný medvěd nezabije a letadlo s vámi nespadne. Statisticky vzato je asi nejnebezpečnější sedět doma, jíst tučné jídlo, trpět obezitou a kouřit. Tak se snažím místo toho radši cestovat a vydávat se za dobrodružstvím.

Tři songy, které vás dostanou do nálady, i kdyby se svět točil pozpátku?

Tereza Rosalie: Michael Jackson – Billie Jean, Madonna – La Isla Bonita a Shakira – Hips don't lie!

Co byste vzkázaly těm, kteří se bojí být dobrodružní, spontánní a nebojácní?

Marika: Z mojí zkušenosti vím, že ze spontánních rozhodnutí a dobrodružství vznikají ty nejkrásnější zážitky. A když už jo musíte analyzovat, vždycky je dobrý si říct, co nejhoršího se může stát. Většinou totiž zjistíte, že nic. Že obavy jsou zbytečné.

Natálie: Podle mě je to i podle povahy, pro každého je "být dobrodružný“ něco jiného. Každý má jiné překážky, vlastní hranice. Rozhodně je ale dobré nic takzvaně "nepřepřemýšlet". Dávkovat si vše postupně, ale zkrátka go for it! Určitě pomůžou i lidi kolem vás! Správný parťák je vždy nejdůležitější! Může to být jak někdo již blízký, známý či úplně nový, kterého člověk teprve při tom dobrodružství pozná!

Jestliže žít je ta nejnepředvídatelnější věc — co budete dělat, až dokončíte tento rozhovor?

Marika: Pomůžu synovi s úkolama. To bude taky velký dobrodružství. (smích) A pak pojedu do práce.

Tereza Rosalie: Vezmu psa do batohu a nasednu na svého černého vraníka, takového toho od Zora. Ten na mě totiž vždy čeká u studia. No a společně s ním pojedu vstříc západu slunce.