Den na talíři s…
Shirin Rahman
Jíme abychom byli, nebo jsme abychom jedli? Jídlo je důležitou součástí našich životů. Milujeme rozmanité vůně, tradiční i neznámé suroviny. A také potkáváme spoustu zajímavých osobností, které to mají stejně. I oni jídlo milují každou svojí buňkou. Na chvíli se s námi zastavují na slovíčko a ukazují nám, jak se jejich životní tempo zrcadlí na talířích.
Poctivé řemeslo s potenciálem učinit každý všední den něčím výjimečným. Pokud se i vy rádi obklopujete krásnem, určitě byste měli zamířit do Artisème a nechat se ohromit vším, co zvládly vyrobit pověstné české ručičky. Potenciál skrytý v lokálním řemesle se společně s partnerem rozhodla poodhalit exotická Shirin Rahman.
Co pro Vás znamená jídlo a jakou roli hraje ve Vašem životě?
Pro mě je jídlo všechno. Vím, že to může znít trošku povrchně, ale je skutečně propojené se všemi aspekty mého života. Od kulturního pozadí a tradic, přes vztahy s ostatními, až po jistou emoční jedení – a že ve stresu vážně neváhám se pořádně najíst!
Foto: vše Shirin Rahman
Jak přistupujete k jídlu? Ať už v osobní, či všeobecné rovině?
Všechno je to jenom o chuti. Jím, protože strašně ráda objevuji nové chutě, stejně tak, jako se ráda vracím k těm známým. A prezentace jídla se samozřejmě počítá také. Mnohem raději vyzkouším něco nového, pokud se mi také líbí, jak to jídlo vypadá. Pokud se mi nepozdává způsob servírování, neochutnám to, ani kdyby mí přátelé přísahali, že je to výborné.
Jaké místo má jídlo v kultuře, ve které jste vyrůstala?
Je centrální a nedílnou součástí naší kultury. Není to však ani tak o jídle samotném, jako i jeho významu. Narodila jsem se v Turkmenistánu, ale mám kořeny také v Iránu a Ázerbájdžánu. A ačkoli se může zdát, že tyto tři kultury mohou na první pohled vypadat trošku podobně, existuje mezi nimi docela dost rozdílů. Co tyto kultury mají ale skutečně společného je právě to zásadní postavení jídla a jeho sociální hodnota.
Neexistuje tam žádná společenská událost, na kterou by vás někdo pozval a nenabídl by vám alespoň tři nebo čtyři hlavní chody. Nenajdete domácnost, ve které by vám na návštěvě nenabídli alespoň něco malého k jídlu. A je pravda, že každé jídlo má svůj účel. Například v ázerbájdžánské kultuře máme pokrm plov, který se zpravidla podává na svatbách. V perské kultuře máme zase tradiční sladkost zvanou halva, která se podává jen na pohřbech, nebo během Ramadánu.
Jaký je rozdíl mezi Českem a Vaší domovinou co se týče vztahu k jídlu a stravování?
Časový rozdíl – to je hned první věc, která mě napadla! Zjistila jsem, že Češi obecně obědvají a večeří o něco dříve, než bychom jedli doma. U nás bych měli oběd někdy kolem 13-14 hodiny a večeři kolem osmé. Dalším rozdílem je maso. My nejčastěji jíme jehněčí a hovězí, zatímco česká jídla jsou většinou na bázi vepřového nebo kachny.
Další velký rozdíl ve stravování spočívá v tom, co přijde po večeři. Každá domácnost v Turkmenistánu si po obědě nebo po večeři dopřává ještě čaj. Ne jen šálek čaje, ale klidně dvě nebo tři čajové konvice a k tomu i celé další kolo dobrot – tentokrát sladkostí. Turkmeni si obvykle dopřávají zelený čaj, protože je skvělý na trávení, zatímco Ázerbájdžánci a Peršané častěji vsází spíše na černý čaj. Živě si pamatuji, že každý Čech, nebo Evropan, kterého jsme někdy pozvali domů na večeři z toho byl úplně v šoku, ale s trochou našeho času a vytrvalosti si na to nakonec zvykli.
Co můžete jíst během Ramadánu? A také kdy můžete jíst?
Můžeme jíst naprosto cokoli, co Muslimové běžně jí. Jediné omezení představuje čas. Musíme se zdržet jídla a pití od rozbřesku do soumraku. Letos to bylo zhruba od čtvrté hodiny ranní, až do osmi večer.
Máte nějakou chuťovou vzpomínku na dětství?
Meloun! Bývala jsem naprosto posedlá vodními melouny, když jsem vyrůstala. Byla jsem ten typ dítěte, které s díkem odmítne zmrzlinu, ale nikdy se nevzdá kousku melounu. Turkmenské vodní melouny jsou tak výborné, že dokonce máme národní den melounů – vždycky druhou neděli v srpnu.
Kdy jste si ho naposledy dala?
V srpnu 2019, když jsem domov navštívila naposledy před lockdownem.
Jaká je vůně Vašeho dětství?
Moje dětství voní jako svěží závan od moře prosycený solí a jako smažené ančovičky, které dělávala babička. Cítím také morušovník a fíkovník na naší zahradě, které doplňuje špetka té vzácné dětské svobody.
Máte nějaké speciální rodinné tradice spojené s jídlem?
To je zajímavá otázka! Asi bych řekla, že by to mohly být večeře. Když jsem vyrůstala, vždy jsme večeřeli společně. Každý den jsme si tak našli čas si spolu u jídla sednou a povídat si o každodenních radostech. Dnes, když už každý z nás žije na úplně jiném konci světa, je bohužel docela složité se jakýchkoli tradic držet.
Jaké jídlo ve Vás Shirin probouzí příjemné vzpomínky?
Rozhodně plody moře! Přestože jsem docela masožrout, vždycky, když si dám nějaké jídlo s mořskými plody, vzpomenu si na ty časy, kdy jsem vyrůstala u Kaspického moře. Samozřejmě, že jsme si tenkrát nedávali ústřice nebo chobotnice, ale spíše jesetery či běluhy. Je tak jasné, že když se dnes přede mně v restauraci dostane rybí menu, kde něco takového mají, prostě si to musím dát. /Nejen, že je to prostě výborné jídlo, také mi připomene spousty krásných zážitků.
Co je pro Vás nejzásadnější při stolování?
Řekla bych přátele a rodina. Čas od času mám samozřejmě takové dny, kdy si chci dát večeři v tichosti, nebo u televize, ale to nic nemění na tom, že si užívám každý večer, který mohu strávit u večeře se skupinou blízkých. Tak si říkám, že se ta rodinná tradice ve mně přeci jen pěkně hluboce otiskla.
Máte nějaké speciální talíře, příbory, nebo třeba skleničky, ke kterým máte zvláštní vztah?
Ano! Když přijde na kuchyňské potřeby, jsem tak trochu křeček. Neřekla bych, že mám nějak zajímavou kolekci skleniček – asi je prostě trošku složité vybrat si ze všeho toho úžasného skla, které máme na Artisème. Ale příbory, ty máme stříbrné ještě z domu. Měly být součástí věna, ale já jsem přesvědčená, že krásné věci by se měly používat a ne jen schovávat pro speciální příležitosti. A v podstatě stejně to mám i s talíři. Mám úžasnou sadu pestrobarevných talířů ze studia Mindset, které naprosto miluji, protože skutečně rozzáří jakýkoli stůl. Mám také slabost pro hrníčky na kávu a na espresso. Vozím si je domů ze všech různých zemí, které se mi podaří navštívit a nikdy nezapomínám, odkud který šálek pochází.
Jak moc důležité je pro Vás nádobí?
Je velmi důležité, protože stolu dodává na osobitosti a působí na jeden ze základních lidských smyslů – na zrak. Když necháte stolovníky nejdříve potěšit oko a pak i chuťové pohárky, je to velmi efektivní způsob, jak jakýkoli oběd či večeři proměnit v zážitek.
Vaříte doma?
Jasně, ale ne moc často. Užívám si, když mám pro koho vařit, ale většinou jsem trochu líná vařit si jen sama pro sebe. To si raději dám jen něco malého a rychlého – třeba salát.
A co vnímáte jako své oblíbené jídlo dnes? A jaké České jídlo máte ráda?
No aktuálně držím půst, takže mým nejoblíbenějším jídlem dnes bude sklenice vody a pár voňavých iránských datlí – tím o Ramadánu trošku podvádím. Ale co se týče českých jídel, tak to je každopádně kachna! Miluji, jak je šťavnatá a delikátní.
Máte v zásobě nějaké jídlo, které byste ráda ochutnala, ale zatím jste neměla příležitost?
Mořský ježek. Ale doufám, že by se to mohlo povést letos v létě!
Kdy a pro koho jste naposledy připravila hostinu? A co se podávalo?
Asi v polovině dubna jsem vařila pro bratra, který nedávno přijela na „návštěvu“ z Kyjeva a naši maminku. Byla to pasta s lososem a smetanou. Příprava mi trvala asi jen 15 minut, dalších 50 minut jsem pak ale uklízela kuchyň…
Vzpomenete si na někoho, s kým byste ráda povečeřela, ale už to není možné?
Ráda bych se nad večeří potkala s prarodiči. Potěšilo by mě, kdybych měla příležitost pro ně něco dobrého uvařit a posedět s nimi. Tři z nich bohužel odešli ještě předtím, než jsem se vůbec naučila vařit.
V rychlosti…
Červené nebo bílé víno?
Rozhodně červené!
Káva nebo čaj?
Čaj. Tedy za předpokladu, že už jsem měla své raní kafe.
Sladké nebo slané?
Sladké.
Italská nebo čínská kuchyně?
Italská.
Pizza nebo pasta?
Pasta.
Čokoláda nebo sýr?
Sýr.
Lanýže nebo kaviár?
Nerozhodně! Kdybych si ale fakt musela vybrat, byl by to asi ten kaviár, a to právě díky úžasným vzpomínkám na dětství u moře.
Havraní vlasy a černočerné oči s uhrančivým pohledem – to jsou zcela charakteristické rysy okouzlující zakladatelky designového butiku Artisème a AMICHAÏ Shirin Rahman.
Zahraniční původ nezapře – narodila se v Turkmenistánu a strávila tam také podstatnou část svého života, národností je však z poloviny Iránka a z té druhé Ázerbájdžánka. Do České republiky zamířila za studiem a vůbec neplánovala zůstat. Když ale úspěšně dokončila studium na Anglo-American University v Praze, dostala nabídku práce a rozhodla se v Česku usadit. Když se poprvé setkala s nápadem vytvořit butikový obchod zaměřený na české designové dekorační kousky, změnilo jí to život a rozhodla se konat.
Tak vznikl Artisème, který v sobě spojuje umění, řemeslo a českou podstatu (art + artisan + Bohème). V letošním roce se rozhodla zajít ještě o kousek dál a zakládá novou značku ručně vyráběných šperků pod značkou Amichaï. „Naším cílem je stát se celosvětově uznávanou platformou pro umělce a řemeslné tvůrce, a to v online i offline prostoru. Usilujeme o to, abychom tradičním řemeslům dali takový respekt a uznání, jaké si zaslouží. Velmi si vážíme práce, která stojí za výrobou každého jednoho produktu a za využití kreativního přístupu se snažíme řemeslo dostat co nejblíže koncovým zákazníkům.“
Užili jste si rozhovor s Shirin? Skvěle! Den na talíři je náš nový pravidelný formát, ve kterém budeme postupně představovat zajímavé osobnosti českého veřejného života netradiční formou – prostřednictvím gastronomie a osobitému přístupu k jídlu.