Tradice
Nechat se pohltit ranním shonem v přeplněné italské kavárně, nasát nekonečné spektrum vůní u vánočního stromečku, navléct si ve svůj svatební den na prst šperk mnoha rodinných vzpomínek či dokázat bojovat za lásku jakéhokoliv charakteru.Všechny tyto věci spojuje jeden pojem, který nese na bedrech moc, která v nás vyvolává nespočet pocitů a emocí - TRADICE.
TRADICE JAKOŽTO ODLESK DOBRA I ZLA
Melodie slova tradice v nás dokáže probudit příjemné tóny, které nás mohou pohladit, povznést, rozvinout, zakořenit a přinést nám jakousi jistotu, radost či lidské propojení. Nejde ale jen o dodržování či rozvíjení nějaké příjemné “zvyklosti” našich předků. Jde i o schopnost, pokoru a zodpovědnost formovat život těch, kteří ji sdílejí, a to v dobrém i zlém. Proto je důležité zmínit i druhou stranu mince tohoto slova, které může odrážet i drásající tóny, které s sebou nesou různá vymezení i omezení. Mluvit o krásných věcech je samozřejmě jednodušší, protože v nás přirozeně vyvolávají příjemné pocity, které chceme cítit. Občas si ale neuvědomujeme, jak snadno nás dokáží ošálit a převzít moc nad lidským úsudkem, který před těmi špatnými věcmi zavírá oči.
Tradice by s sebou neměla nést pouze význam stability, pravidel a příjemných událostí, ale také možnosti vydat se jakoukoliv cestou chceme. Cítit svobodu rozhodnout se koho a jak budeme milovat, co chceme studovat, co si vezmeme na sebe a jak chceme sami k sobě přistupovat. Tohle je věc, ve které by se nikdo neměl před společností obhajovat nebo se dokonce bát - obzvlášť, co se lásky týče. Všichni jsme se totiž na tenhle svět narodili stejně a všichni jsme se poprvé nadechli, aniž by nám někdo řekl, jak na to. Prostě to tak bylo. A i láska nás zasahuje bez záruky odpovědi, a to ze správného důvodu. V lásce máme mít každý možnost milovat a být milován, tak jak chceme a potřebujeme. Ryze, čistě, bez obav a strachu! V tom je význam lásky, v tom je význam lidí.
Proč se tedy alespoň nepokusit na tradice pohlédnout střízlivým pohledem, díky kterému si sice dokážeme užít příjemné okamžiky a obezřetně ji předat dalším generacím, ale zároveň stále zůstaneme schopni tu naši vlastní tradici s nějakou kritikou uchopit a koukat se na ni s nadhledem, protože... co je víc, než najít balanc mezi svými možnostmi a touhami?
